Generální partner
Generální partner - Česká spořitelna
Logo Ostrava

Dnes je neděle, 12. 07. 2020, letní festival už skončil.

4 3 2 1

Čt 9. 7. 2009, 20.00 - 21.30              Česká spořitelna stage

Britský skladatel Michael Nyman, který proslul především hudbou k oskarovému filmu „Piano“ a mnoha snímkům režiséra Petera Greenawaye, je vysoce uznávaným avantgardním skladatelem a téměř renesančním autorem mnoha současných děl (opery, koncerty, instalace, módní přehlídky i hudba k počítačovým hrám). Do Ostravy přijede se svým jedenáctičlenným bandem a zahraje výběr svých skladeb z filmů režisérů Petera Greenawaye („Prosperovy knihy“, „Umělcova smlouva“, Topení po číslech“ apod.), Michaela Winterbottoma („Wonderland“), Neila Jordana („Hranice lásky“) a samozřejmě z filmu „Piano“ (režie: Jane Campion). Kromě hudby je vášnivým fotografem, letos v lednu proběhla v britském městečku Bexhill-on-Sea první výstava jeho fotografických a videoartových děl.

Skladatel Michael Nyman patří k elitě současné avantgardy. Jeho hudba představuje ostře kontrastní nadžánrovou mozaiku, plnokrevnou fantazii balancující na pomezí barokní, klasické, experimentální a populární hudby. Zbožňuje Verdiho a Mozarta, propaguje nesmrtelné dílo Johna Cage, fascinují ho dávní rockeři Grateful Dead s The Doors a elektronika. Nezaměnitelným stylem skládá opery, píše pro divadla a balet, jeho skladby hraje houslista Gidon Kremer, pro německou zpěvačku Ute Lemper zhudebnil poezii Arthura Rimbauda, Paula Celana a sonety Williama Shakespeara, japonskému návrháři Johdžimu Jamamotovi doprovodil módní přehlídku a doslova šokoval hudbou k počítačové hře „Enemy Zero“. Coby fanda klubu Queens Park Rangers zase překvapil zhudebněním komentáře Johna Motsona z fotbalového mistrovství světa 2002 v opusu „Beckham přihrává, Nyman skóruje“ („Beckham Crosses/Nyman Scores“). A jak podotýká i publicista Jiří Moravčík, je znám rovněž jeho zkoumavý vztah k world music. „Nejlepších výsledků se podle mého dá dosáhnout, když se k hudbě i ke kultuře, ze které pochází, přistupuje s úctou. To je určitě lepší, než když si někdo potřebuje navléknout nový kariérní kabát,“ řekl Nyman kdysi v rozhovoru pro BBC. Letos v lednu Nynam vystoupil s úspěchem na festivale Celtic Connections v Glasgowě, sledován nejlepším africkým hráčem na koru Toumani Diabatem z Mali, kde ho s ním na společném výletě seznámil Nymanův velký kamarád Damon Albarn ze skupiny Blur.

Světovou proslulost nicméně Michael Nyman získal soundtrackem k oscarovému filmu „Piano“ podle svých slov „nejkonzervativnější, co kdy zkomponoval“. Prodalo se ho na tři milióny kopií a když ho o něj režisérka Jane Campionová žádala, zadání znělo jasně: “Zapomeňte na kraviny, co děláte pro Greenawaye.“ Až totiž jednou Nyman stane před Božím soudem, "Piano" na přetřes zřejmě nepřijde, zato jeho hudba k filmům Petera Greenawaye, Michaela Winterbottoma nebo Neila Jordana už rozhodně ano.

Nyman patří do generace Beatles – je ročník 1944. Pochází z Londýna, kde dnes obklopen obrazy Paula Richardse žije ve čtvrti Islington. Na Královské hudební akademii vystudoval klavír cembalo a dějiny hudby u odborníka na barokní hudbu Thurstona Darta. Po návratu z Rumunska, kam vyjel na profesorovu radu zkoumat tradiční hudbu, Nymanovi předpovídali zářivou skladatelskou budoucnost a on namísto toho začal pro magazíny The Listener a The Spectator - prý z rozčarování nad úrovní britské scény - psát hudební kritiky. V té o avantgardistovi Corneliovi Cardewovi, co do Anglie uvedl Mortona Feldmana s Johnem Cagem, pro repetitivní hudbu jejich amerických kolegů Steve Reicha a Phillipa Glasse vymyslel v osmašedesátém roce termín minimalismus. V roce 1974 pak Nyman uveřejnil nadčasovou knihu „Experimental Music: Cage and Beyond“. Zanedlouho na to obdržel od ředitele londýnského Národního divadla nabídku k úpravě benátských písni pro Goldoniho hru „Il Campiello“. K tomu účelu založený Campiello Band – akustický ansábl hrající s rockovou hlasitostí – pak pokračoval dál: převratná a pro Nymanovu budoucnost zásadní, Mozartem inspirovaná skladba „In Re Don Giovanni“, v níž zněly šalmaje, dudy, dechy a bicí, předznamenala jeho pozdější neotřelý skladatelský přístup stojící na kombinaci baroka, rocku, elektroniky a lidové tradice.

Tehdy pro sebe Nymana objevil vizuální čaroděj, režisér Peter Greenaway: natočili spolu jedenáct filmů, rozzařující postupně Nymanovu skladatelskou hvězdu. Otevřely mu zároveň bránu neuvěřitelných možností, které čím dál víc tematicky rozevlátější autor bez váhání využil: v roce 1999 například v Londýně představil dílo „The Commisar Vanishes“, hudební verzi knihy o stalinistické manipulaci s fotografickými dokumenty, rok na to ve Španělsku uvedl operu „Facing Goya“ a respekt sklidil rovněž za zhudebnění filmu ruského režiséra Dziga Vertova „Man With A Movie Camera“ (Muž s kinoaparátem) z roku 1929. „Nejlepší němý film, co jsem kdy viděl,“ řekl.

Dodnes natočil přes sto alb a jako jednomu z mála skladatelů mu většina filmových prací vyšla na deskách. Někoho by to potěšilo, on má jiný názor: “Každý ve mně spatřuje výhradně filmového skladatele, ale já raději dávám přednost koncertům a operám.“ Na otázku, kde i po těch letech bere inspiraci, Nyman nedávno odpověděl: „Nevím, hudba se schovává kdesi uvnitř. Sednu si ke klavíru a než si stačím myšlenku srovnat v hlavě, prsty už samovolně hrají.

Letošního ledna Michael Nynam vystoupil s úspěchem na festivale Celtic Connections v Glasgowě, sledován nejlepším africkým hráčem na koru Toumani Diabatem z Mali, kde ho s ním na společném výletě seznámil Nymanův velký kamarád Damon Albarn ze skupiny Blur.